Inkové se považovali za vládce světa

Jejich stát existoval kupodivu pouze necelých 90 let. Rozprostíral se od severu na jih přes téměř 5 000 kilometrů podél And a pobřeží Tichého oceánu.

Politické, náboženské a kulturní centrum říše tvořilo Cuzco. V tomto velkoměstě nesídlil pouze vládce, ale nacházela se zde také hlavní svatyně, Sluneční chrám, a hlavní vzdělávací zařízení. Při příchodu prvních Španělů do Peru bydlelo v Cuzcu až na 200 000 lidí.

Inkové vděčili za svou moc centralistickému státnímu aparátu. Své pole působnosti důsledně zvětšovali tím, že si přičleňovali přilehlá území diplomatickou cestou či dobytím. Nakonec Inkové ovládali největší část jižních And a rozřířili svou říši až k Bolívii a do severní části Ekvádoru.

Státním jazykem v Incké říši byla kečuánština (španělsky: Quechua). Ta byla mateřským jazykem národů, které žily v údolí Cuzca již v dobách před Inky. Také dnes mluví tímto jazykem ještě několik miliónů Indiánů v Peru a Ekvádoru.

Když do země dorazili Španělé se zhruba 160 muži, byli Inkové oslabeni a rozptýleni válkami o dědický trůn a vleklými nemocemi tak, že Evropané s technicky vybavenějšími zbraněmi mohli říši lehce dobýt. V roce 1533 byl zavražděn poslední vládce Atahualpa.